Texty=>Utržený tulipán

Utržený tulipán


Na lavičce v parku sedí pán,
nevnímá města hluk,
není v tom parku sám,
na kole drandí kluk.

Pán sedí, zpěv ptáků naslouchá,
pán sedí, veverky sleduje,
pán sedí, nad knihou rozjímá,
špacírkou do písku rýsuje.

Růže, fuchsie,
květin celý lán,
hloh a lilie,
vprostřed tulipán.

Chlapec jede na kole,
rozviřuje prach,
rychle sjíždí ze stráně,
nemá žádný strach.

Kolu říká raketa,
řítí se jak kometa.
Mars je blízká planeta
k přistání se přichystá.

Navléká si skafandr,
zamkne raketu,
pak vyrazí na vandr,
shlédnout planetu.

Náhle vidí tulipán
mimozemská věc.
Utrhnu ji, vezmu k nám,
pomyslí chlapec.
K tulipánu přileze,
chvíli na něj hledí,
pak ho rukou utrhne.
Pán sedí a sedí.

V tom se zvedne, povídá:
Co děláš ty hňupe?
Proč trháš tu květinu?
Proč se tváříš tupě?

Tulipán je velmi krásný
a za špatného dne
ve váze ti den zjasní
brzy však zvadne.

Kluk se velmi zastyděl,
do pláče se dal.
Tohle totiž nevěděl,
proto tak plakal.

Chlapec pláče, pán se stydí
že pláč způsobil,
co však dělat brzy vidí,
by vše napravil.

Chlapeček a starý pán
v parku jsou dnes znovu,
v květináči tulipán,
zasadí ho spolu.

Každý den tam spolu jdou,
a že se jich to týká,
často květy zasejou.
(Aspoň se to říká.)