Texty=>O muži, který byl líný

O muži, který byl líný

Byl jednou jeden muž a ten byl líný.

Byl tak líný, že si nehrál s autíčky.

Byl tak líný, že nechodil do práce.

Byl tak líný, že ani byt neměl.

Byl tak líný, že se ani nepohnul z místa.

Byl tak líný, že ani nemyslel.

Byl tak líný, že ani nejedl ani nepil.

Byl tak líný, že ani nedýchal.

Byl tak líný, že i umřít zapomněl.

Byl tak líný, a že tam stál po staletí, tak zkameněl.

I přišli tam lidé a řekli si, že to je socha zajisté někoho velmi důležitého, třebas básníka či prezidenta. Postavili ho na náměstí a fotografovali ho na pohlednice, cizinci se na něj chodili dívat a říkali si, že mají úžasné štěstí, když tuto sochu vidí a že ten muž musel být zajisté velmi pilný, že je mu to prý poznat z výrazu.

A on byl tak líný, že jim ani neřekl,jak je to ve skutečnosti.

A rodiče ho dávali za příklad dětem, profesoři studentům, milionáři sekretářkám, prezidenti poslancům, ředitelé dělníkům, prostě kdekdo kdekomu.

Po dlouhé době jeden novinář začal šťourat v tomto příběhu. Časem zjistil pravdu. A uveřejnil ji v novinách. Jeho šéf ho ihned vyhodil. Zvedly se proti němu vlny nenávisti.

Ale už bylo pozdě.

Všichni si totiž vzali za příklad onu „sochu“.

Rodiče, děti, profesoři, studenti, milionáři, sekretářky, prezidenti, poslanci, ředitelé, dělníci, prostě kdekdo.

Byli tak líní, že si ani nehráli s autíčky.

Byli tak líní, že nechodili do práce.

Byli tak líní,že ani byty neměli.

Byli tak líní, že se ani nepohnuli z místa.

Byli tak líní, že ani nemysleli.

Byli tak líní, že ani nejedli ani nepili.

Byli tak líní, že ani nedýchali.

Byli tak líní, že i umřít zapomněli.

Byli tak líní, že časem zkameněli.

Na zemi pak žili jen některé kmeny v deštných pralesech. A dřív, nežli by se mohli dostat na nějaké místo se zkamenělými lidmi, všechny lidi z kamene sežrala eroze.